Manifest 2009

V Ostravě první víkend školního roku 2009/2010, takže 5.-6.9. proběhl Manifest = Malý anime festival. Podrobnosti zde: http://ostravsti-otaku.cz/

Celkově docela pěkný program, až na to, že žánr promítaných anime se příliš neměnil. Většina byla millitary a mecha, popřípadě ještě jeden ze zmíněných žánrů obohacený o ecchi dodatky: velice chutné... Byly zde i výjimky (z toho, co jsem viděla já, což zdaleka nebylo všechno) jako Shinigami no ballad, Hatsukoi limited a Kuro obi, ale jinak jste si mohli být prakticky jisti, že jakmile vlezete do sálu a spatříte na plátně dámské kalhotky, androida či obrovský stroj, jste bezpochyby dobře na Manifestu 2009.... Asi hodinu po začátku byla dostupná i místnost s DDRkem, kam jsme zamířily a neomylně jsem se ztrapnila, když jsem nevěděla, co mám mačkat, popřípadě jsem při výběru písniček stála na šipce doprava (změna písničky...) a strašně se divila, proč se to tak rychle překlikává, naproti čemuž ostatní se po pěti minutách pobytu v místnosti se mnou už nedivili vůbec a jen mě slušně upozornili, abych udělala krok, že si stojím na vedení..... Tak jsme si trošku zaskákaly a zmizely s neprozíravým a naivním dojmem, že se brzy vrátíme... Na pady už jsme od té chvíle nestouply ani jednou. Nejdříve na nás několik hodin nevyšla řada a nakonec se na dveřích objevila všeříkající cedule: je tu zima a smrad. To byl signál, že z širokého výběru činností: hospoda, mecha, DDR se stal výběr zase o něco méně komplikovaný...

Naivně jsme navštívili hospodu, kde jsme si nejprve vyslechly zajímavé hodnocení našich nekomimi od místních, v poledne už pod obraz vožralých, zákazníků a udělaly trochu ostudy po okolních ulicích při přemisťování tam a zpět :-D

U myšlenkově dosti nenáročného filmu, u kterého jsme, prakticky ještě než dojely úvodní titulky, pochopily, jaký bude konec, a zbytek jsme jen tak poklimbávaly a semtam si pogratulovaly, že naše křišťálová koule funguje opravdu dobře a vnitřní oko máme v prvotřídním stavu. A protože na nás zpěv kdysi možná střízlivých obyvatel hospody přímo vedle kinosálu začal fungovat na principu odpuzovače na mouchy, zvedly jsme kotvy a přemístily se do malé místosti oddělené od sálu jen chatrnou oponou, aby došlo i na nějaký ten spánek. Bohužel, opona tak trošku nestačí, takže jsme prakticky sledovali anime na dále, jen se zavřenýma očima... Semtam nás vzbudil něčí budík... já jsem měla štěstí a vzbudily mě všechny, kromě mého vlastního...

Dopoledne jelo nějaké to mecha/millitary/ecchi, a potom už byl zase čas se zvednout a vyrazit na vlak...

Zkrátka akce s hodnocením 7/10 :-) dobré skore Ostravo, honě štěstí do příštího roku!

Emo: Už je to zase tady...

Zuzana Polešáková,3.B

3.9.2009

Téma: Začátek školního roku

Výpočet:

Tak už nám to zase začalo... slavnostně jsem nastoupila do septimy/třeťáku na Jarošce v Brně a začalo to krásným rozvrhem. 3x týdně mám na sedmou, z toho kdykoli mám na sedmou, tak potom vždy následuje 8 hodin a kdykoli mám na osmou, tak mám jen 6. Člověk by řekl, že si sečtou, že 7 plus 1 je 8, zatímco 6 plus 1 je jenom 7, 7 je MÉNĚ, než 8.... Ovšem 7 je v jistých situacích výjimečně i delších než 8. Nejznámější z těchto situací je bezpochyby máte-li na sedmou...

Člověk si ale zase procvičí ranní vstávání, a aspoň se ho narozdíl od prázdnin nikdo neptá, proč má ty kruhy pod očima... Důvod je přesně opačný, než o prázdninách. Každému je jasné, že je máte proto, že jste v 6 vstávali.... O prázdninách proto, že jste v 6 šli spát....

Vysvětlení: (neobsahuje vysvětlení, ale jmenuje se to hezky :-P)

Když si vezmete 16 tříd a vynásobíte to CCA 30ti, vyjde vám počet hodin týdně, který je nutno odučit na gymnáziu. To je celkem hodně, co.... Takže by bylo logické, aby nižší a odolnější ročníky chodily tak na sedmou, osmou, a starší již opotřebovaní na tu 10.... teda spíše aby spali do desíti :-P..., aby se to všechno stihlo. Ale vedení řeklo NE. Říkáte si: jste chudáci obětí nedostatku času profesorů, dobře, dobře... ale co potom když zjistíte, že půlka tříd má TAKY pořát na sedmou. A ještě ke všemu ve stejných termínech, popřípadě ještě hojněji, než vy?! Říkáte si: dobře, budeme všichni končit dřív... A pak zjistíte, že VŮBEC nekončíte dřív, naopak máte dny ještě delší. Nechápete, proč máte o vyučovací hodinu méně, než loni, a máte školu ještě déle? V tom případě se nikdy nesnažte o kariéru ve škole, především ve vedení, prostě na to nemáte....

Závěr:

Máte se rádi? Nehlaště se na matematické gymnázium....

Emo: Školní rok

Takže tady je první ze slibovaných označených emo článků. Pokud neradi čtete cizí myšlenky, tak to raději nečtěte, protože jakmile jednou strčíte hlavu do téhle jímky, jen tak ji nevytáhnete :-P

Takže asi tak, jako chibi-chan Ulquiorra se zrovna cítím. Zítra je, jak všichni víme, 1.9. 2009. Začíná nový školní rok, můj sedmý rok na víceletém gymnáziu v Brně. Stalo se to, co jsme všichni dlouho čekali, ale pořád jsme tak nějak doufali, že se to nestane: dva moji spolužáci definitivně vyletěli, ne neprávem se říká, že druhák je nejtěžší ročník. A místo nich přijdou noví dva. Člověk se vždycky bojí trošku toho, co se zase s kolektivem stane...

Ale strach nikdy není takový, když má člověk kolem sebe svou bublinu. Ale co když ta bublina už nějakou chvilku pomalu ale jistě splaskávala? byla pořád menší a menší..... a zbývá ještě vůbec nějaká? Kamarádů má člověk docela hodně, ale přátel ne, přátel je vždycky málo. Většina moudrých nepříliš optimistických s tím už od přírody počítá, a když potkají jednoho, jsou šťastní. Ale když potkají ještě druhého, třetího, čtvrtého a pátého, určitě nebudou říkat: sorry, ty už jsi přes rozpočet, najdi si někoho, kdo má ještě v kurníku volno. Naopak, to se takovým: klidně si přisedni, to bidlo má nosnost 500 kilo, plýtvá a kdyby to prasklo, tak co, na zemi se taky dá sedět, i když to v zimě trochu studí do zadku... Říkáte si, jak jste si to dobře zařídili. V kurníku je pěkně vydýcháno, ale hlavně, že je teplo.... jenže pak přijde závan mnohem čerstvějšího vzduchu odněkud zvenku, začalo jaro. A dusit se v tom malém prostoru najednou přestává být takové, jako předtím. Mám křídla, mám peří, co se leskne na slunci, a sakra mi to na tom slunku sluší, tak co bych nelítala? Vyjdou všichni, postupně. Ale vrátí se jich jen málo.... Kdybych aspoň věděla, jestli jsem už odletěla nebo ještě ne. Protože většina ostatních už jo. Nevím, jestli jsem vevnitř nebo venku a koukám z okna, ale mám nezvratný pocit toho, že se mi všichni ztrácí v dálce. Držet je na vodítku nemá cenu. V každém je někde hluboko něco mnohem silnějšího, než všechny řemeny. A pokud řemen neumí aspoň dočasně povolit, to něco jej prostě přetrhne. A tak jsem pouštěla, pouštěla.... říkala jsem si: pořád je nás dost.... a jak se předtím počítalo nahoru, teď se odpočítávalo hezky podle pravidel. Měla jsem pocit, že nový rok jen tak nepřijde..... předevčírem jsem říkala 3, večra 2, dneska říkám 1....... A zítra? Kolik nás bude sedět uvnitř a kolik dalekohled s takovouhle čočkou už nezachytí?