Manifest 2009

V Ostravě první víkend školního roku 2009/2010, takže 5.-6.9. proběhl Manifest = Malý anime festival. Podrobnosti zde: http://ostravsti-otaku.cz/

Celkově docela pěkný program, až na to, že žánr promítaných anime se příliš neměnil. Většina byla millitary a mecha, popřípadě ještě jeden ze zmíněných žánrů obohacený o ecchi dodatky: velice chutné... Byly zde i výjimky (z toho, co jsem viděla já, což zdaleka nebylo všechno) jako Shinigami no ballad, Hatsukoi limited a Kuro obi, ale jinak jste si mohli být prakticky jisti, že jakmile vlezete do sálu a spatříte na plátně dámské kalhotky, androida či obrovský stroj, jste bezpochyby dobře na Manifestu 2009.... Asi hodinu po začátku byla dostupná i místnost s DDRkem, kam jsme zamířily a neomylně jsem se ztrapnila, když jsem nevěděla, co mám mačkat, popřípadě jsem při výběru písniček stála na šipce doprava (změna písničky...) a strašně se divila, proč se to tak rychle překlikává, naproti čemuž ostatní se po pěti minutách pobytu v místnosti se mnou už nedivili vůbec a jen mě slušně upozornili, abych udělala krok, že si stojím na vedení..... Tak jsme si trošku zaskákaly a zmizely s neprozíravým a naivním dojmem, že se brzy vrátíme... Na pady už jsme od té chvíle nestouply ani jednou. Nejdříve na nás několik hodin nevyšla řada a nakonec se na dveřích objevila všeříkající cedule: je tu zima a smrad. To byl signál, že z širokého výběru činností: hospoda, mecha, DDR se stal výběr zase o něco méně komplikovaný...

Naivně jsme navštívili hospodu, kde jsme si nejprve vyslechly zajímavé hodnocení našich nekomimi od místních, v poledne už pod obraz vožralých, zákazníků a udělaly trochu ostudy po okolních ulicích při přemisťování tam a zpět :-D

U myšlenkově dosti nenáročného filmu, u kterého jsme, prakticky ještě než dojely úvodní titulky, pochopily, jaký bude konec, a zbytek jsme jen tak poklimbávaly a semtam si pogratulovaly, že naše křišťálová koule funguje opravdu dobře a vnitřní oko máme v prvotřídním stavu. A protože na nás zpěv kdysi možná střízlivých obyvatel hospody přímo vedle kinosálu začal fungovat na principu odpuzovače na mouchy, zvedly jsme kotvy a přemístily se do malé místosti oddělené od sálu jen chatrnou oponou, aby došlo i na nějaký ten spánek. Bohužel, opona tak trošku nestačí, takže jsme prakticky sledovali anime na dále, jen se zavřenýma očima... Semtam nás vzbudil něčí budík... já jsem měla štěstí a vzbudily mě všechny, kromě mého vlastního...

Dopoledne jelo nějaké to mecha/millitary/ecchi, a potom už byl zase čas se zvednout a vyrazit na vlak...

Zkrátka akce s hodnocením 7/10 :-) dobré skore Ostravo, honě štěstí do příštího roku!

Emo: Už je to zase tady...

Zuzana Polešáková,3.B

3.9.2009

Téma: Začátek školního roku

Výpočet:

Tak už nám to zase začalo... slavnostně jsem nastoupila do septimy/třeťáku na Jarošce v Brně a začalo to krásným rozvrhem. 3x týdně mám na sedmou, z toho kdykoli mám na sedmou, tak potom vždy následuje 8 hodin a kdykoli mám na osmou, tak mám jen 6. Člověk by řekl, že si sečtou, že 7 plus 1 je 8, zatímco 6 plus 1 je jenom 7, 7 je MÉNĚ, než 8.... Ovšem 7 je v jistých situacích výjimečně i delších než 8. Nejznámější z těchto situací je bezpochyby máte-li na sedmou...

Člověk si ale zase procvičí ranní vstávání, a aspoň se ho narozdíl od prázdnin nikdo neptá, proč má ty kruhy pod očima... Důvod je přesně opačný, než o prázdninách. Každému je jasné, že je máte proto, že jste v 6 vstávali.... O prázdninách proto, že jste v 6 šli spát....

Vysvětlení: (neobsahuje vysvětlení, ale jmenuje se to hezky :-P)

Když si vezmete 16 tříd a vynásobíte to CCA 30ti, vyjde vám počet hodin týdně, který je nutno odučit na gymnáziu. To je celkem hodně, co.... Takže by bylo logické, aby nižší a odolnější ročníky chodily tak na sedmou, osmou, a starší již opotřebovaní na tu 10.... teda spíše aby spali do desíti :-P..., aby se to všechno stihlo. Ale vedení řeklo NE. Říkáte si: jste chudáci obětí nedostatku času profesorů, dobře, dobře... ale co potom když zjistíte, že půlka tříd má TAKY pořát na sedmou. A ještě ke všemu ve stejných termínech, popřípadě ještě hojněji, než vy?! Říkáte si: dobře, budeme všichni končit dřív... A pak zjistíte, že VŮBEC nekončíte dřív, naopak máte dny ještě delší. Nechápete, proč máte o vyučovací hodinu méně, než loni, a máte školu ještě déle? V tom případě se nikdy nesnažte o kariéru ve škole, především ve vedení, prostě na to nemáte....

Závěr:

Máte se rádi? Nehlaště se na matematické gymnázium....

Emo: Školní rok

Takže tady je první ze slibovaných označených emo článků. Pokud neradi čtete cizí myšlenky, tak to raději nečtěte, protože jakmile jednou strčíte hlavu do téhle jímky, jen tak ji nevytáhnete :-P

Takže asi tak, jako chibi-chan Ulquiorra se zrovna cítím. Zítra je, jak všichni víme, 1.9. 2009. Začíná nový školní rok, můj sedmý rok na víceletém gymnáziu v Brně. Stalo se to, co jsme všichni dlouho čekali, ale pořád jsme tak nějak doufali, že se to nestane: dva moji spolužáci definitivně vyletěli, ne neprávem se říká, že druhák je nejtěžší ročník. A místo nich přijdou noví dva. Člověk se vždycky bojí trošku toho, co se zase s kolektivem stane...

Ale strach nikdy není takový, když má člověk kolem sebe svou bublinu. Ale co když ta bublina už nějakou chvilku pomalu ale jistě splaskávala? byla pořád menší a menší..... a zbývá ještě vůbec nějaká? Kamarádů má člověk docela hodně, ale přátel ne, přátel je vždycky málo. Většina moudrých nepříliš optimistických s tím už od přírody počítá, a když potkají jednoho, jsou šťastní. Ale když potkají ještě druhého, třetího, čtvrtého a pátého, určitě nebudou říkat: sorry, ty už jsi přes rozpočet, najdi si někoho, kdo má ještě v kurníku volno. Naopak, to se takovým: klidně si přisedni, to bidlo má nosnost 500 kilo, plýtvá a kdyby to prasklo, tak co, na zemi se taky dá sedět, i když to v zimě trochu studí do zadku... Říkáte si, jak jste si to dobře zařídili. V kurníku je pěkně vydýcháno, ale hlavně, že je teplo.... jenže pak přijde závan mnohem čerstvějšího vzduchu odněkud zvenku, začalo jaro. A dusit se v tom malém prostoru najednou přestává být takové, jako předtím. Mám křídla, mám peří, co se leskne na slunci, a sakra mi to na tom slunku sluší, tak co bych nelítala? Vyjdou všichni, postupně. Ale vrátí se jich jen málo.... Kdybych aspoň věděla, jestli jsem už odletěla nebo ještě ne. Protože většina ostatních už jo. Nevím, jestli jsem vevnitř nebo venku a koukám z okna, ale mám nezvratný pocit toho, že se mi všichni ztrácí v dálce. Držet je na vodítku nemá cenu. V každém je někde hluboko něco mnohem silnějšího, než všechny řemeny. A pokud řemen neumí aspoň dočasně povolit, to něco jej prostě přetrhne. A tak jsem pouštěla, pouštěla.... říkala jsem si: pořád je nás dost.... a jak se předtím počítalo nahoru, teď se odpočítávalo hezky podle pravidel. Měla jsem pocit, že nový rok jen tak nepřijde..... předevčírem jsem říkala 3, večra 2, dneska říkám 1....... A zítra? Kolik nás bude sedět uvnitř a kolik dalekohled s takovouhle čočkou už nezachytí?

Giglio

Giglio je pouze manga.

Žánr: drama, yaoi, historical

Moje hodnocení: 8/10

Popis:

(podle myanimelist.net)

Zraněný pomatený voják zajme kněze, který se mu snaží pomoci. Napadne ho skvělý nápad: opustit svůj post. Samozřejmě i s knězem. V Africké poušti beze všeho a sám definitivně ztrácí jakýkoli rozum (nebo morálku?). Jediné, co zbývá, je sex a agonie. A možná taky blízká smrt, kdo ví.

Všimli jste si jisté podobnosti mezi Maiden rose a Giglio? To není náhoda. Autorkou Giglia je také Inariya Fusanosuke, která je zatížená na válečnou tematiku, ve které ovšem válka splňuje jen na první pohled nedůležitou roli pozadí, bez kterého by to ale nešlo, protože věci, co se stávají v obou mangách, nejsou zrovna klasickými událostmi na denním pořádku. A právě díky nim je pointa taková, jaká je... nezapomenutelná. O Maiden rose tolik mluvit nemůžu, protože není dopsaná, ale Giglio aspoň ve mně zanechalo opravdu hluboký dojem. Dojem hrozné úzkosti. Tohle vážně není manga pro člověka se slabým žaludkem.

Kněz, který bezchybně, ale trošku slepě, plnil svoje povinnosti a byl pro armádu obrovským přínosem, se dostane do situace, kdy je naprosto bezbranný. Je fyzicky a nechtěně i psychicky zneužit italským vojákem v poušti, kde mu nikdo nepomůže. A stane se mu nejhorší možná věc. Zamiluje se kvůli násilí, které na něm bylo spácháno. Ovšem Ital už nemá úmysl se s Orlandem tahat a nechá ho v jeskyni na poušti. A co se stane teď? A co by bylo lepší, aby se stalo?

Maiden Rose

Maiden Rose je dosud nedokončená manga a dvoudílná OVA, vyšel zatím jen první díl, druhý je ohlášen na 25. září.

Žánr: Drama, yaoi, millitary

Moje hodnocení:

manga: 8/10

anime: 7/10

Popis:

(podle myanimelist.net)

Dva vojáci ze znepřátelených zemí jsou svázáni slibem věrnosti jako sluha a pán. Taki Reizen je nezvykle krásný velitel nesoucí nepříznivý osud svého národa. Díky svému temperamentu přezdívaný "Divoký pes" (můžeme přeložit více způsoby, ale vesměs by většina z nich vyzněla urážlivě a já nemůžu najít vhodný výraz pro překlad. Co k němu okolí cítí je totiž spíš respekt, za kterým se schovává strach. Možné překlady by byly šílený, zblázněný, běsnící, zběsilý a spoustu dalších, omlouvám se, za nedostatek překladatelského intelektu), Klaus von Wolfstadt odpřísáhl Takimu věrnost jako jeho rytíř. Ale Klaus zdaleka nepřesvědčil o své loajalitě Takiho okolí, ve kterém se to hemží pochybnostmi. Velení armády zaujímá vůči Klausovi chladné podezřívavé postavení plné nesouhlasu. Co se ale stane s láskou tak pohnutou krutostí války kolem?

Konečně zase recenze něčeho, k čemu jsem se v poslední době dostala a opravdu se mi to líbilo. K téhle větě ještě dodatek: píšu sem recenze toho, co se ke mně momentálně nějak proplazilo mezi tou spoustou ostatní mangy a anime a beru to zcela náhodně, takže je to ne vždy kvalitní. Hodnotím zde ale všechno, někdy, abych vyhodila pytel s odpadkama, někdy abych se ráda s někým podělila o zážitek z procházky kvetoucí zahradou :-) A momentálně mám nějaké yaoi manga a shounen ai anime období....

Ale k věci. Klaus se podle mě dostal do opravdu nezáviděníhodné situace, kdy je člověkem, kterého miluje a pro kterého opustil zemi, rodinu a veškeré kořeny, uprostřed války, kdy každý den může znamenat konec pro něj i pro Takiho, odmítán. Tohle ale považuji za opravdu geniální nápad ze strany autorky (Inariya Fusanosuke), protože vznikl těžko vyřešitelný spor duše a těla. Klaus sice Takiho miluje, ale vyžaduje taky určitou míru jisté fyzické aktivity... , která by za normálních okolností nejspíše ke vztahu skutečně patřila, ale uprostřed války, když Taki jako hlavní velitel v neustálém stresu musí dělat den co den závažná rozhodnutí a lidé kolem něj umírají, a kterého dobrého velitele by nenapadlo, že jeho vinou, nemá takové myšlenky. Klaus se díky tomu cítí odmítán, ano, i tak se to dá chápat, na druhou stranu je více než jasné, že ho Taki miluje a snaží se ho za každou cenu chránit před zaujatým okolím. Ale to Klausovi zkrátka nestačí a něco z jeho odvahy, ale i brutality, na bitevním poli se dostává i do jeho soukromého života. A braňte se obrovskému dvoumetrovému chlapovi se silou býka... díky několika znásilnění je nešťastný Klaus, nešťastný Taki a u toho se Takiho podřízení neustále snaží Klause zdiskreditovat. A copak mají znamenat dopisy v brašně, kterou Klaus neustále vozí s sebou? Není náhodou pořád tak trochu na straně svého národa?

Zajímavé je, že o čem je Maiden Rose jde v zásadě shrnout i bez jakékoli poznámky o skutečném ději :-D Autorka totiž válku bere spíše jako vhodné dramatické pozadí.

Maiden Rose můžu jedině doporučit, ovšem nějakým způsobem přišla většině osazenstva v BL sekci na Advíku 2009 vtipná.... tak třeba se taky zasmějete... já jsem se nezasmála...

Agnus Dei

Agnus dei je zatím (díky bohu) pouze manga.

Žánr: yaoi

Moje hodnocení: 3/10

Popis:

(podle myanimelist.net)

Hisoka pečuje o letní sídlo bohatého muže namísto svého otce, který momentálně nemůže pracovat, protože je hospitalizován. Po mnoha letech se jeho zaměstnavatel vrátil, ale je nyní upoután na invalidní vozíček a požádá Hisoku, který potřebuje peníze na placení otcova pobytu v nemocnici, aby mu za zvýšení platu prokázal malou službu. On sám totiž nemůže po fyzické stránce uspokojit svoji ženu, ale mladý pán domu by mohl...

Zní vám to podle popisu jako hentai? Hentai scény se taky dočkáme, jedné kompletní, druhé naznačené... ale jinak je to čistokrevné yaoi. Děje je tam opravdu málo a z mého pohledu je značně nesmyslný.

Zde si můžete mangu přečíst: http://www.mangafox.com/manga/agnus_dei_lamb_of_god/v01/c001/

Pokud jste si ji již četli nebo vám nevadí spoilery, pokračujte ve čtení. O Agnus dei totiž vzhledem k nedostatku děje není co říct, aniž by to nebyl spoiler.

Zajímalo by mě, kolik věřících znásilňuje spícího vozíčkáře, kterému za peníze spí se ženou, a kterou nakonec zabijí. Nehledě na to, že Hisoka jeví jen nepatrný náznak zájmu o smrt a pohřeb svého otce. Opravdu by mě zajímalo, v jakého PŘESNĚ Boha to věří....

Mimochodem, spaní s ochrnutým chlapem, který nic necítí, mi přijde dost nechutné.... ne, že bych ochrnutým nepřála prožitky tohoto druhu, ale tento konkrétní prožitek bych si na jejich místě docela ráda odpustila... Ale dojde nakonec i na jistý dočasný druh zázraku (nepochybně díky činění Boha), kdy může Hisoka zaujmout svoji vytouženou ukeovskou pozici.... ovšem při závěrečném proslovu o tom, jak byl Toyohiko zachráněn hned třikrát, naposledy, když Hisoka zavraždil jeho manželku (kterou na začátku miloval tolik, že jí dokonce platil milence - patrně omyl), opravdu jsem si říkala, že na tom, že yaoi znamená no climax, no plot, no meaning (žádný vrchol, žádná zápletka, žádný význam) v některých případech možná opravdu něco bude...

Nudíte se?

Festy:

www.advik.cz

www.ostravsti-otaku.cz

www.animefest.cz

Různé:

www.myanimelist.net

www.onemanga.com

www.animea.net

www.watchanimeon.com

www.yaoi.cz

www.akihabara.cz

www.manga.cz

www.otakuland.cz

Výroba nekomimi *návod*

Opět si vypůjčuju něco ze znalostí Arissky ( http://arisska.blogspot.com/ ), ale protože jsem se jich rozhodla pár vyrobit jako dárky a ještě další pro vlastní užití, ráda bych si to někam napsala, než zapomenu, jak přesně se to dělá, a takhle se o to můžu podělit i s někým dalším, komu by se třeba hodil přesnější popis. Ale vyrábět uši mě naučila Arisska, takže je to její práce popsaná mýma (pěkně levýma) rukama. Pokud se vám podle popisu povedou nekomimi, jste šikovní a Arisska je chytrá :-D

1) budete potřebovat:

• 1. látku dle vlastního výběru, šířka CCA 15 cm (záleží na plánované velikosti uší, 15 je na poměrně velké, na střední stačí 10 cm), délku doporučuji kolem metru, abyste měli rezervu, kdyby se vám jedno z uší případně nepovedlo, tak možnost vyrobit nové ze stejné látky. Na barvě 1. látky nezáleží, může být i vzorovaná, přecházející do jiné barvy nebo obojí zároveň, bude tvořit největší část ucha
• 2. látku dle vlastního výběru, šířka závisí na šířce předchozí látky. Pokud si nejste jisti, vezměte si stejně širokou, doporučuji zvláště pokud chcete "vnitřek ucha" stejně velký, jako zadní "cover". Pokud ale plánujete vnitřek menší (hodnotím více estetickými body ;-)), potom nemusíte zbytečně utrácet a stačí vám užší pruh klidně o 5 cm, než coverová látka. Co se barvy týče, měla by být sladěná s barvou coveru. Pokud jste si vybrali vzorovaný cover, nedoporučuji další vzory, jinak budete vypadat jako půlka ZOO zavřená omylem v jedné kleci... Nejlépe si vyberte jednobarevnou obyčejnou látku ladícího odstínu.
• Čelenku, nejlépe v barvě vašich vlasů nebo průhlednou, lepší široká, na širší se lépe lepí nebo přišívají uši
• Vatu nebo cokoli, čím se dají uši vycpat (toaletní papír nedoporučuji...)
• Lepidlo (není nutné), můžete uši přišít
• Jehlu; nit; nůžky; papír; fix, lihovku nebo krejčovskou křídu, nit v neutrální, ladící nebo stejné barvě, jako jsou uši, jinak za výsledek neručím
• Čas

2) střih:

• na papír si nakreslete tvar a velikost ucha. Pokud ho budete vycpávat, parametry se ale maličko změní, protože z části výšky se stane šířka, doporučuji s tím předem počítat a případně kreslit ucho asi o půl centimertu až centimetr větší, než nakonec bude. Předlohu si vystřihněte
• obkreslete si šablonu na rub látky a vystřihněte, potřebujete 4x
• spárujte sobě tvarem nejbližší budoucí uši :-D
• z budoucí přední části obou uší vystřihněte podle další šablony, stejné nebo menší, než byla předchozí
• podle stejné předlohy vystřihněte ideálně tak o centimetr větší část z druhé látky, pokud bude přední část stejně velká jako zadní, není nutné se zalamovat s centimetrovým okrajem

3) bacha na prsty....

• pozn. pokud děláte předek stejný jako zadek, přeskočte první bod

• tak budem konečně šít. Nejprve do přední části coveru našijeme vyplňovací látku, centimetrový okraj dodržujeme i při přišívání, je tam jen z toho důvodu, aby nebyl viditelný šev: obě látky otočíme rubem, přiložíme k sobě ohrnuté okraje na místech, kde je budeme sešívat (samozřejmě menší kousek vložíme do většího, kam by měl bez okraje pasovat) a sešijeme nejlépe zpětným stehem
• když už máme přední část hotovou, podobným způsobem ji sešijeme s tou zadní. Otočíme je k sobě vzíjemně lícem a sešijeme, opět si necháme okraj CCA 0,5 cm až 1 cm
• po sešití převrátíme ucho naruby -> rub bude uvnitř, líc venku

4) tak to trochu vycpem...

• Uši už máme hotové, měly by být aspoň v rámci možností stejné, pokud nejsou, tohle je poslední šance, jak to ovlivnit a vycpat je tak, aby byly
• tady není moc co popisovat, zkrátka je vycpeme vatou tak, aby se nám líbily, měly stejný tvar a byly zhruba tak široké, jako čelenka

5) a ještě budem trošku šít...

• až budeme mít uši vycpané, na spodní část, která nebude vidět, našijeme nejlépe obyčejnoulátku, ne chlupatou, ne drahou, nebo větší zbytek látky obrácený lícem dovnitř do ouška, tím ucho definitivně uzavřeme, takže tvar už v tuhle chvíli prostě neovlivníme
• kompletní ucho přišijeme nebo přilepíme k čelence, kam, to si musíme vybrat sami. Pokud zvolíme přišívání, můžeme buď pokaždé protáhnout nit celým uchem a obtočit kolem čelenky nebo vždy udělat steh na jedné straně, obtočit kolem čelenky, na druhé straně, obtočit kolem čelenky... dokud ucho nebude držet

6) Nasadíme čelenku, kočičí výraz a nabrousíme drápky, kdyby nás náhodou někdo chtěl znásilnit na záchodcích :-D (mám takové tušení, že yaoi fan girl se zas tak moc bát nemusí....;-)).... a mew mew ;-)

Řetězovka

Vypůjčila jsem si od Arissky z blogu ( http://arisska.blogspot.com/ ) řetězovku, co se mi moc líbila. Doufám zlato, že se na mě nenaštveš....

Kdybych byla ovoce, byla bych... ananas.

Kdybych byla barva, byla bych... fialová.

Kdybych byla zvíře, byla bych... drak.

Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... reproduktor u televize.

Kdybych byla kniha, byla bych... Čarovná zima od Tove Janssonové.

Kdybych byla oblečení, byla bych… noční košile.
Kdybych byla šperk, byla bych... prsten s velkým prasklým červeným, zeleným, modrým nebo fialovým kamenem.

Kdybych byla věc, byla bych... mušle, která vyplavala na pobřeží Severního moře a našel ji člověk, který mušle nesbírá.

Kdybych byla auto, byly bych... BMW.

Kdybych byla element, byla bych... voda.

Kdybych byla strom, byla bych... kaštan.

Kdybych byla drink, byla bych... Sex on the beach.

Kdybych byla příchuť zmrzliny, byla bych... čokoládová.

Kdybych byla člověk, byla bych... hubenější....

Kdybych byla planeta, byla bych... Jupiter.

Kdybych byla hmyz, byla bych... cikáda.

Kdybych byla veřejný dopravní přostředek, byla bych... šalina ;-)

Kdybych byla písnička, byla bych... Little Dreamer (Vainamoinen)
Kdybych byla film, byla bych... Pán prstenů: Společenstvo prstenu.

Kdybych byla roční období, byla bych... podzim.

Kdybych byla květina, byla bych... lilie.

Kdybych byla povolání, byla bych... operní zpěv.

Kdybych byla kreslený seriál, byla bych... Loveless.

Kdybych byla místo, byla bych... téměř prázdné velkoměsto těsně před setměním.

Kdybych byla dárek, byla bych... sníh na Vánoce.

Kdybych byla vzpomínka, byla bych... podzimní objetí...

Kdybych byla město, byla bych... Londýn.

Kdybych byla smysl, byla bych... hmat.

Kdybych byla hra, byla bych... městečko Palermo.

Kdybych byla sladkost, byla bych... hořká čokoláda.
Kdybych byla denní doba, byla bych... podzimní brzké odpoledne, letní podvečer mezi setměním a západem slunce nebo zimní večer těsně po setmění.

Kdybych byla část těla, byla bych… srdce.

Kdybych byla země, byla bych... skála vysoko nad údolím ozářená sluncem, na které roste jen pár odolných a odvážných borovic....

Kdybych byla chuť, byla bych... sladkokyselá, někdo by neměnil, většina by ochutnala semtam a někdo by nemohl ani cítit...

Kdybych byla sport, byla bych... šachy.

Kdybych byla vůně, byla bych... letní večer na předměstí, než začne smrdět prasečák z vedlejší vesnice.... je teplo, ale ve vzduchu už cítíte, že brzo přijde chlad...

Kdybych byla znamení, byla bych... Štír.

Kdybych byla budova, byla bych... Věž v Pizze.

Kdybych byla měsíc, byla bych... listopad.

Kdybych byla parfém, byla bych... Magnifique.

Kdybych byla gumové cukrátko, byla bych... lízátko s malinovou příchutí a žvýkačkou uvnitř.

Kdybych byla hračka, byla bych... plyšový pejsek, který štěká (než ho vaše máma omylem vypere).

Kdybych byla látka, byla bych… bavlna.

Kdybych byla tvar, byla bych... kruh.

Kdybych byla odpoveď, byla bych... objetí.

Kdybych byla slovo, byla bych... "neplač"

Kdybych byla věta, byla bych... "Kolem tebe je spousta lidí, kteří mají klady i zápory, na tobě je jen vybrat si, které klady na tvé váze váží tolik, aby převážily zápory..."

Gakuen heaven

Moje hodnocení: 6/10

Žánr: shounen ai, školní komedie, romance, drama

Popis:

(opět lehce upravený přeložený popis z myanimelist.net)

Ito Keita, průměrný obyčejný kluk, je šokován, když mu přijde pozvánka ke studiu na elitní škole Bell liberty Academy. Kromě záhady, jak se tam vlastně dostal, je také poněkud nesvůj ze školního prostředí, zcela odlišného, než na normální škole. Mezi spoustou nadějných, talentovaných a zkrátka po všech stránkách perfektních mladých mužů Keita těžko hledá vlastní unikátní schopnosti, díky kterým by se mohl cítit jako právoplatný člen akademie.

Časem si v podstatě s každým na škole vytvoří intenzivní vztah, nejvíce jej to ale táhne ke kamarádskému, příliš starostlivému, ale velmi záhadnému spolužákovi jménem Kazuki Endou...

Toto lehce naivní a hodně idealizované shounen ai mě zaujalo tak nějak napůl. Je to hezké odlehčení, pokud se chystáte sledovat například Death note nebo Code Geass, je přímo ideální Gakuen heaven zahrnout, pokud potřebujete něco náročnějšího kombinovat s lehkým, semtam docela vtipným anime, u kterého se vám mozek rozhodně nepřehřeje.

Život ve škole je popsán způsobem, který minimálně naší realitě rozhodně neodpovídá. Myslím, že na elitní univerzitě to bez učení nejde ani v Japonsku, ani v Evropě. Na druhou stranu, koho zajímá, jak se někdo musí učit a nemůže dělat, co on (a fanoušci) chce. Ale možná by to trošku dodalo na opravdovosti, kdyby se objevila aspoň nějaká zmínka o tom, že se někdo musí učit nebo aspoň vysvětlení, že je tak chytrý, že nemusí.

Velkou zápletkou, která mi bohužel přišla dost očekávatelná, nereálná a vrchol jsem absolutně nebyla schopná docenit, je Keitův vnitřní a nakonec i "vnější" spor o právoplatnost jeho členství na Bell liberty academy. Je to krásná idealizace toho, jak by si člověk nejspíše přál dokázat světu, že na něco má, když by ho někdo podceňoval: Keita totiž samozřejmě dostane šanci v podobě velké celoškolní soutěže o nejlepšího studenta.... a jak to dopadne? ;-) dozvíte se v Gakuen heaven.

Osobně mě nejvíce zaujala zápletka odsunutá na vedlejší kolej a na můj vkus nepříjemně rychle vyřešená, která pro mě jakožto pro nenapravidelného romantika, hledajícího nějaký hlubší smysl prakticky ve všem, představovala jedinou záležitost schopnou vzbudit nějaké emoce. Od začátku totiž vídáme osobu stojící vedle nemocničního lůžka, na kterém leží spící člověk.... Ale jak to se spánkem neznámého, a také důvodem přítomnosti do dvanácté epizody neidentifikovatelného návštěvníka vlastně je se ode mě určitě nedozvíte, protože zážitky lidem kazím nerada. ;-)

Vzhledem k tomu, že mě Gakuen heaven tolik nezaujalo, tak psaní spoileru odkládám na neurčito, ačkoli by spoiler měl nejspíše do desti řádků.... :-P

Pokud se chystáte GH shlédnout, nejlépe si to nechte na školní rok, až budete otrávení, unavení, bude na vás čekat pět seminárek, slohovka, pololetka, zkoušení => pár probdělých nocí, a doufejte, že vám v pololetí taky přijde pozvánka na školu přecpanou krásnými chlapy, nedostatkem domácích úkolů a protekcí ;-)

O blogu a o mně

Takže už se tu konečně objevilo pár článků, které čtenáři umožňují udělat si o tomto blogu a o mně malý obrázek. Ovšem plánuji poněkud větší množství článků a většina lidí, když vidí obrovské panely textu, raději změní stránku, než aby se namáhala zjišťováním, o čem to tu vlastně je. Ráda bych to usnadnila těm, kteří přišli s úmyslem si tu něco (čtěte dál a možná se dozvíte i co) přečíst, ale i těm, kteří přišli náhodou a po přiblížení obsahu třeba nebudou tak spěchat s mačkáním křížku.

Jmenuji se Zuzana, vystupuji pod přezdívkou Nielian (a ještě tak asi pěti dalšími, ale to není důležité) a zajímám se o anime, mangu, fantasy, semtam i sci-fi, koukám občas i na filmy, ale ne, že bych to přeháněla... Každopádně blogovat jsem se rozhodla proto, abych někam mohla v nějaké té uhlazenější formě napsat pár svých názorů, především názorů týkajících se anime, mangy, některých knížek a možná bych připojila i pár emo článků o tom, jak se momentálně z nějakého důvodu cítím :-D ty budou pochopitelně patřičně označeny, aby nebohý naivní čtenář neotevřel něco takového a neskončil jako..... jako já. :-D

Kromě toho bych zde ráda zveřejnila i různé povídky a fanfikce, ať už autorské, spoluautorské nebo například nějaké zajímavé výtvory svých kamarádek, které by je jinak nikde nevyvěsily a v mnohých případech by to byla obrovská škoda. Upozorňuji předem na to, že ačkoli například v pseudorecenzích na anime popisy překládám z webu www.myanimelist.net a snažím se, aby tu toho bylo co nejvíce česky, povídky nepřekládám, a to proto, že je píšeme rovnou anglicky nebo pokud je píšeme v češtině a následně překládáme do angličtiny, jsou to koncepty psané tou nejobyčenější, nejneuhlazenější a nejnudnější češtinou (a tu já nemám ráda), protože jsou předem určeny pro překlad. Samozřejmě zveřejním i povídky psané česky, ale anglické zůstávají jen pro ty, co ovládají angličtinu. Pochopitelně kdyby o ně byl nějaký extra zájem, asi bych se pokusila o překlad, ale ne, že bych věřila, že na to dojde.

Snažím se tu o jakési recenze, doposud je tu jen jedna, a to recenze Kuroshitsuji. Ve všech recenzích, co zveřejním, se bude vyskytovat přeložený popis z myanimelist.net, shrnutí žánru, můj názor a nakonec popis děje obsahující veškeré spoilery. Pro fanoušky, kteří se chystají shlédnout anime, doporučuji přečíst si první část a nečíst si spoiler. Naopak pro ty, kteří anime třeba vůbec nesledují, omylem sem natrefili, a když už jsou tady, chtěli by si něco přečíst, pro ty by mohl být spoiler docela zábavný.

Přidala jsem také nějaké svoje nahrávky ze svého kanálu na youtube. Už nějakou chvíli se zajímám o zpěv a porůznu vystupuji a strašně mě to baví :-D. Nahrávky jsem přidala především proto, že je to můj blog, takové lehké shrnutí toho, v čem žiju, a zpěv k tomu bez pochyby patří, takže i sem je touto formou zařazený.

Toto je zatím vše. Jestli jsem na něco zapomněla, pro případné dotazy je spousta místa v komentářích. :-)

Nielian

Nahrávky

Říkala jsem si, že když už to dělám, dám sem i nějaké ty nahrávky ze svého kanálu na youtube. Nejsou nic moc a jsou bez hudebního doprovodu, takže to není zrovna zábavné poslouchat.... ale když jsem to nahrála, tak nakonec nejspíš proto, aby si to někdo poslechl... Původně jsem jich chtěla přidat víc, ale pak by se blog načítal hrozně dlouho, takže pokud by vás to nějakým zázrakem zaujalo a chtěli byste si poslechnout ještě něco dalšího: http://www.youtube.com/Zuzana4

Kuroshitsuji

Moje hodnocení: 10/10

Žánr: shounen, akce, komedie, fantasy, supernatural

Popis

Pozn.: český popis je (lehce upraveným) překladem anglického originálu, odkaz na originál najdete níže

http://myanimelist.net/anime/4898/Kuroshitsuji

V době viktoriánské éry mladý muž, jehož rodina se stala obětí spiknutí, ztratil vše, co pro něj skutečně něco znamenalo. V okamžiku své smrti uzavírá dohodu s démonem: jeho duše výměnou za pomstu. Ciel Phantomhive je nyní hlavou rodinné společnosti Phantomhivů, která se zabývá nejrůznějšími záležitostmi, obchodem počínaje a špinavou prací pro královnu Viktorii konče. Jeho novým partnerem se stává ďábelský sluha, Sebastian Michaelis, jehož úžasné schopnosti dokonalého sluhy převyšuje snad jedině jeho démonická síla.

Příběh vypráví nejen o těchto dvou, ale také o dalších sluzích (Tanaka, Maylene, Bard, Finnian) momentálně jednočlenné rodiny

Phantomhiveů, a dalších mnohdy omylem nabytých společníků (Lau,Grell,Undertaker), kteří se pokouší Cielovi pomoci v odhalování tajemství záhadné smrti Cielových rodičů a katastrof, které Ciela potkaly následující měsíc.

Kuroshitsuji je (minimálně v mých očích) skvělé anime, kterému zkrátka nic nechybí. Zasmějete se, zamyslíte se, naštvete se, ale nikdy vám to nevydrží dost dlouho na to, abyste se začali nudit. Charaktery jsou dobře vykreslené, samozřejmě některým je

věnováno více a některým méně prostoru, a překvapivě přirozeně se vyvíjí a přetvářejí jejich názory a postoje. Když stoický a chladný Ciel z ničeho nic začne váhat ve svém nelítostném odklízení všech v cestě, bez ohledu na to, z jakého důvodu jeho cestu zkřížili ,rozumíte, proč to dělá - chová se totiž (dost nezvykle) jako normální člověk (tedy

normální v rámci jeho možností...).

Žánr je podle mě v tomto případě sporná záležitost. Podle myanimelist.net je

Kuroshitsuji shonen. Ovšem párování Ciela a Sebastiana je přímo na snadě, ať už to chcete vidět (jako já a spousty dalších yaoi fan girls ;-)) nebo nechcete (tato skupina bude sice brzy vyhlazena námi YFGs, ale prozatím s nimi musíme počítat). Navíc nepokryté sexuální narážky Grella na Sebastiana (oba zjevně mužského pohlaví) vážně nepůsobí dojmem omylu či nepřesného překladu z japonštiny. A nebýt Sebastianových schopností, nepochybně by nezůstalo jen u narážek.

Ale asi budu muset na své proBL názory rezignovat a uznat, že u těch narážek skutečně zůstalo, a proto se nejspíše veškeré vtípky tohoto druhu vejdou do dalšího z označení žánru podle myanimelist.net: komedie. Přesto mi přijde poněkud

zvláštní, že narážky tolik neoblíbené zvláště mezi mužskou částí populace, se objevují tak četně v anime označeném jako shonen.

Nyní následuje podrobný popis děje obsahující spoilery. Prosím všechny, kteří o spoilery nestojí,

aby přestali číst hned teď a později nepsali urážlivé komentáře, že si to celé přečetli a zkazili si zážitek.

Pro případ, že jste přestali, ráda bych vás ještě informovala o obsahu obrázků:

nahoře v pravo Sebastian a Ciel

nahoře v levo Ciel

dole v pravo Grell

dole v levo Sebastian

děkuji za přečtení :-)

_________________________________________________________

Cielovi rodiče záhadně zemřeli při požáru rodinného sídla, malý Ciel by umřel také, ale uzavřel dohodu s ďáblem v touze po pomstě za každou cenu. A ďábel přišel.

Zcivilizoval domácnost, najal služebnictvo a vše hladce funguje díky tomu, že je to "pekelný služebník" (one hell of a butler jeho slovy). Většina si jeho nelidského původu nějak nevšimla, jen vzbuzuje nadprůměrný zájem všech okolo. Všichni jsou do něj zamilovaní, k smrti jej uznávají nebo se nemohou vynadivit jeho služebnickému talentu.

Ovšem Sebastianův pán taky není zcela obyčejný malý kluk, je to hrabě Phantomhive a z rodiné tradice je zamotaný do poloviny záležitostí celého anglického podsvětí. Díky tomu má velmi často tu čest s jistými pochybnými osobami, jako je pan Lau; původem z Číny, který kromě pašování opia také přímo přetéká smyslem pro humor, mimojiné má také zajímavý vztah se svojí sestrou Ranmao (ovšem incest v popisu žánru taky nebyl zmíněn); Undertaker; shinigami, který vykonává veškerou špinavou práci, na kterou si ho lidé najmou, také vždycky ví o něco víc, než by měl. A přimějte shinigamiho mlčet, když je v okolí krásný hraběcí sluha exotického původu...; Grell, praštěný shinigami převlečený za sluhu Cielovy jediné žijící příbuzné: tety, která chodí celá v červeném, a proto se jí přezdívá Madame Red. Grell ovšem po malé neshodě s madame Red shodí svůj služebnický plášť a zjistíme, že ten uťáplý ňouma má něco do sebe. Ke Grellově obrovské smůle, Sebas-chaaan to nezjistí.... ;-). Takováto skupina neustále obklopuje Ciela a dal by se díky tomu považovat za nebezpečné individum, kdyby to nebyl malý hubený asi desetiletý kluk s páskou přes oko a se sakra nebezpečným sluhou :-)

Kuroshitsuji začíná jako poněkud morbidní komedie. Hned v úvodní epizodě se nám dostane opravdu poučného seznámení s charaktery. Sebastian na Cielův příkaz zavře do pece pochybného italského obchodníka, který přijel k Phantomhiveům na návštěvu. Když mu Sebastian přes dveře pece účastně říká, že doufá v hostovu spokojenost až do morku kostí, vůbec se nedivíte vykříkům "Mamma mia!" které Ital vydává, když utíká o nějakou tu chvilku později z rozlehlých zahrad.

Hned nato je Ciel unesen italskou mafií působící v Anglii, ale Sebastian nám ukáže, že kulky v jeho přítomnosti nepříliš často zasahují padouchem původně zamýšlený cíl, zvláště pokud je tímto cílem Ciel Phantomhive.

Ještě jsme se neseznámili s Cielovou snoubenkou? Tak to musíme napravit ještě než půjde skutečně do tuhého. Elizabeth, rozmazlená blonďatá budoucí lady, navštíví (a podle svého zvelebí) Cielův dům v dosti nevhodnou dobu. Sebastian má totiž zrovna učně, nemožného sluhu sloužícího (špatně) madame Red, Cielově tetě. Snaží se ho naučit když už ne být dobrým sluhou, tak alespoň rozbíjet alespoň o polovinu věcí méně, než normálně. Ovšem to je zdá se nemožné, protože Grell při každé příležitosti, kdy něco rozbije, provede místo zlepšení pokus o sebevraždu, k všeobecné smůle bez výjimky neúspěšný. Snoubenka zdobící vše okolo, aby to bylo roztomilé, a sluha s nasazenou oprátkou běhající po celém domě jsou nejhorší možná kombinace, kterou může zvládnout jen pekelný sluha...

Ale teď už se dostáváme k řešení vážného problému. V Londýně řádí Jack rozparovač a Ciel, jako královnin věrný sluha, musí tuto záhadu rozřešit. O pomoc požádá proslulého shinigamiho Undertakera, který po výstupu z rakve oznámí, že informace poskytne jen tomu, kdo jej rozesměje. A kdo jiný by mohl v tomto nelehkém úkolu uspět, než elegantně oděný všehoschopný a od toho dne i Undertakrem milovaný Sebastian. Undertaker dovede Ciela na stopu Alastaina Chambera, který se zvláště zajímá a mladé dívky. A protože chce Ciel za každou cenu vyšetřit záhadu, musí se převléknout za mladou dívku a dostat se do přímého kontaktu s podezřelým. Po malé nehodě se ovšem díky Chamberovi dostane na lidskou aukci (samozřejmě ne jako nakupující), aby byl prodán, nejspíše na orgány. Dospěje k názoru, že podobný osud nejspíše potkal vícero mladých dívek (ty ovšem neměly Sebastiana, takže v jejich případě došlo i na další fázi a neskončilo u přerušeného předvádění na dražbě) a tímto je Jack rozparovač definitivně objeven. Ale krátce po Chamberově zatčení Jack udeří znovu. Napodruhé vyjde najevo skutečný viník, mnohem smutnější, než ten původní falešný. Madame Red, která nemohla mít děti a mstila se tedy ženám, které mohly a násilně se jich zbavily, uzavřela smlouvu se shinigamim Grellem, který byl doposud jejím sluhou. Dávala mu možnost vraždit. Nechávala jej vraždit prostitutky, které šly na potrat. Ovšem Madame Red couvla těsně před koncem, nedokázala zabít Ciela, který ji a Grella odhalil, a když Grell zjistil, že je to také jen žena a nedokáže nelítostně vraždit, jak se doposud zdálo, rozhodl se napravit ve svých očích alespoň její vnější fasádu a udělat jí ještě krásnější. Vytvořil jí tedy make-up... její vlastní krví. A tak Ciel ztratil svou poslední žijící příbuznou.

Pokračování příště, pro fanoušky Vampire knighta: I'll also show you the sweet dreams last night ;-)

Underground I.

Do popisu se bohužel nevejde vše, co bych ráda uvedla před tím, než se někdo odváží tuto povídku číst. Takže: toto je první část devítidílné yaoi povídky. Je to společná splácanina nápadů kagome13(nebo jak si teď zrovna říká) a Nielian. Je rovněž dostupná i na fanfiction.net. Oblíbený pairing Kaname x Zero (Kaname je seme) z Vampire knight. Na nic tvrdého nedojde (v této části), ačkoli by to mohlo být považováno za lemon vzhledem k detailnímu popisu toho... ničeho ;-).

Nedoporučuji ke čtení chlapcům (obsahuje boys love) a celkově všem odpůrcům yaoi.

Pokud se chystáte hodnotit, prosím hodnoťte V RÁMCI žánru a ne žánr samotný. Děkuji

Zero got on among the first ones and immediately took the best place he could see: the corner of the opposite doorway delimited by two columns. The underground was so overcrowded that about six other people had to squeeze themselves into the little space in the doorway, too. They were so close to each other that Zero felt kind of uncomfortable, unconfident. Vulnerable.

On the bare skin of his neck he felt the hot breath of the person standing behind him. Zero couldn’t look back to see the person, they were so close that if he’d done so they would definitely touch each other’s face, but judging from the perfume, it was definitely a man. The very thought of such closeness made Zero shiver with disgust. But his behaviour was obviously misunderstood. Well-built sweet-smelling body slowly pressed against his back to touch. Zero was completely frozen. Who the hell is that???

Suddenly the space between them widened. At first Zero sighed with relief and didn’t think about the reason of their parting. But in few moments he realized. The door next to him that he’d thought wasn’t for any use just opened. All the people who naively stood in the doorway got off involuntarily, so did their baggage. Zero luckily held on to the column and somehow made it not to fall. As soon as he was sure he was standing Zero started to look around the place to find the person that had been standing behind him. He wasn’t sure if it was a pervert and Zero should kick his ass immediately or if it was unavoidable to touch each other that much. Still, he wanted to find the person just in case kicking of his ass would be necessary but as he turned he only saw an old lady speaking a strange language scolding a young handsome man which obviously hadn’t been quick enough in making a lot of space she needed for getting off. Kaname successfully tried to make an expression of trouble an anxiousness which the lady obviously accepted as enough of an excuse.

Zero quickly checked the inside of the truck and saw Kaname’s “flunkies” standing inside, and what was even stranger, on the other side of the truck! Zero himself didn’t like vampires and in his eyes those were the worst of all conceited vampires he’d ever met. He tried to get as far from them as possible. But Kaname should’ve been with them. How did it happen he had also had to get off? But however did this happen, Zero truly wished for the same pervert to stand behind Kaname next time.

The door closed and the underground started to move. Unfortunately, Zero smelt the same perfume as before. Obviously the pervert hadn’t got off. But now Zero was to understand that the touch before wasn’t just a coincidence. Their bodies touched once more but now there was something new. A long slim leg gently slipped between Zero’s two own. The entire body of the pervert pressed against Zero and soft but strong hands rested on his hips. Zero’s patience was gone. He started turning his head back to see the pervert but the man realized that and quickly pushed himself to Zero even harder so he couldn’t move. The pervert’s cline approached Zero’s hips. His hands moved higher to Zero’s waist and the cline touched him and stayed there for a while in which Zero didn’t even breathe.

Another stop. Hands disappeared, the warm body was gone and when Zero turned he only saw people who were getting off. Without hesitating he forced his way to the only free seat in the whole truck. After he’d sat he felt someone watching him. Discreetly, he looked around him and aimed to the door where he had experienced the harassment. Mahogany eyes avoided the meeting with the violet. Kaname’s eyes. If his eyes were there the whole Kaname was, no doubt, there, too. But why did he stand in that doorway??